Listopad 1987, Tomská oblast, osada Verchňaja Talica, sto čtyřicet kilometrů od okresního města. Řeka zamrzá, cesta ještě není a felčar Jurij Stěpanovič Kravcov je se svou stanicí sám. Jedné noci najde na podlaze čekárny mokré stopy holínek, které na čerstvém sněhu venku nikde nezačínají. Další noc ve dvě hodiny čtyřicet minut někdo dvakrát zaklepe. Dřevorubec v promočeném vatováku se sekanou rukou chce k felčarce, která tu už dávno není. Kravcov mu sešije ránu čtyřmi stehy a pacient zaplatí starým mokrým rublem. Ráno Kravcov najde jeho kartu ve staré kartotéce ze zrušeného lesního úseku Sorokovoj: čtyři stehy, stejná teplota, a o tři dny později zápis o smrti. V listopadu tisíc devět set padesát sedm.

Z Moskvy přiletí muž s magnetofonem a filmovou kamerou a pacienti ze třetího baráku začnou přicházet každou noc, v pořadí, v jakém Kravcov jejich karty v říjnu přečetl. Stará sanitářka zná pravidlo zesnulé felčarky: sorokovské do karet nezapisovat, léčit a do světla propustit. Když Kravcov z lítosti zapíše do karty nemocnou sedmiletou holčičku, zůstane naživu. A ze současné kartotéky zmizí jiná karta. Pak jednou v noci zaklepe žena, kterou Kravcov neviděl třicet let, a zná jméno jeho dcery.

Příběh je uměleckým dílem v žánru mystiky a archivního hororu; postavy, dokumenty, místa i události jsou smyšlené.

#tajga #SSSR #felčar #mystika #archivníhoror #strašidelnépříběhy #příběhynanoc