Sára přijíždí do rodinného sídla jako Danielova partnerka jen několik týdnů po jeho rozchodu. Místo aby přijala roli hosta, začne měnit pokoje, květiny, jídelníček i směny zaměstnanců a čím dál hlasitěji vyžaduje právo rozhodovat. V sázce už není jen její pohodlí, ale i Danielova důvěra a klid lidí, kteří v domě pracují roky.

Daniel se konfliktům vyhýbá a každým ústupkem Sáru utvrzuje v tom, že její postavení je silnější, než ve skutečnosti je. Jeho babička zatím sleduje, kam až Sára zajde, dokud svůj nárok nevysloví nahlas u slavnostní večeře před všemi.

Největší problém nakonec není v tom, kdo sedí na čí židli, ale v hranici, kterou Daniel dlouho odmítá vyslovit: podpora partnerky nemůže znamenat právo rozhodovat o cizí práci a důstojnosti.