✂︎ Velký revuální pořad s Jiřinou Bohdalovou a Vladimírem Dvořákem (1982). Dále účinkují: J. Korn, T. Kornová, D. Kordič, H. Viktorinová, Jochen Brauer sextet, Duo Ollas, Giselle a další. Scénář V. Dvořák. Kamera J. Lebeda. Režie P. Háša
________________________________________________________________________
Vznik
S nápadem na televizní varietní show přišel roku 1970 tehdejší šéfredaktor televizní zábavy Vladimír Dvořák, kterého inspirovala návštěva pařížského klubu Olympia v roce 1964 – první část programu tehdy sestávala z výstupů zpěváků, tanečníků a artistů, po přestávce následovala hodina věnovaná jedinému umělci.

Sezóny 1971 – 1976
Dramaturgem pořadu byl Vladimír Ducháč, režisér Ivo Paukert, hlavní kameraman Jiří Lebeda, hudební doprovod měl zajistit orchestr Karla Vlacha. Vedoucí výrobního štábu Eva Münzová dlouho marně hledala v Praze divadlo, které by mělo dostatečně velké jeviště i se zázemím a jehož vedení by bylo ochotno tento pořad hostit. Nakonec se jí podařilo pronajmout divadlo v Mělníku, kde byl roku 1971 natočen první díl nové televizní revue.

Časem se také změnil ráz druhé části varieté. Protože domácích hvězd nebylo příliš, byla v některých dílech druhá část namísto jednomu interpretovi věnována jednomu skladateli, zpravidla světových hitů.

Tím byl i předznamenán úpadek pořadu, protože byl sice divácky úspěšný, ale během krátké doby prakticky vyčerpal vše, co dokázala nabídnout československá zábavní scéna. Vladimír Dvořák uvádí, že tehdejší nový šéfredaktor televizní zábavy Jaroslav Homuta vážně uvažoval o zrušení pořadu, protože "(…) jakmile začala ČST přebírat východoněmeckou revui Ein Kessel Buntes, z politických důvodů bohatě dotovanou, Televarieté rázem vypadalo jako chudičký příbuzný."

25. díl z roku 1976 měl být tedy posledním.

Sezóny 1977 – 1989
Vladimír Dvořák, tehdy již jen řadový dramaturg ČST, se však nehodlal se zánikem pořadu smířit. Přišel tedy s návrhem jej upravit: jako hlavní cíl si vytkl do pořadu dostat humor, který dosud prakticky chyběl. Zkombinovat hudební a varietní složku s konverzačním humorem bylo nejjednodušším řešením, a jako logické se tedy jevilo obnovit alespoň částečné konferování programu. Televize tehdy bez větších výhrad přijala návrh, aby se tohoto úkolu ujali Vladimír Dvořák s Jiřinou Bohdalovou, které již mezitím byla odpuštěna hlavní role v trezorovém filmu Ucho.

Začátkem roku 1977 se tak ve 26. dílu Televarieté na televizní obrazovky po více než pětileté přestávce vrátila dvojice, která vznikla více než patnáct let předtím a která měla obrovskou popularitu mezi diváky. Režii pořadu převzal Pavel Háša, kterého Vladimír Dvořák zlákal původně na pár dílů pořadu, ale který pak u něj vydržel až do posledního dílu. V dramaturgii pořadu se postupně střídali Vladimír Ducháč, František Polák a Luděk Nekuda a natáčení se přestěhovalo do Hudebního divadla v Karlíně.

Tato podoba Televarieté patří k nejvíce ceněným zábavním pořadům ČST. Do pořadu se totiž postupně dařilo zvát umělce z celého světa, převažovali sice artisté a tanečníci ze zemí socialistického tábora, ale mnohokrát vystupovali i hosté například ze SRN, Francie či Itálie. V. Dvořák, coby autor celého průvodního slova, navíc měl v paměti slova dirigenta Vladimíra Spivakova: "Je nutné usilovnou prací vygumovat jakékoliv stopy práce." a jeho konverzace s J. Bohdalovou tak při konferování i při scénkách působí dojmem improvizovaného rozhovoru, plného lehkého špičkování.

Dvořák navíc postupně do svých textů vpašovával narážky na vládnoucí režim a po pokusech s komunální satirou se koncem 80. let pustil i do vcelku odvážných dialogů s vícesmyslnými větami, například na téma společenských tabu (Bohdalová: "A mně se to náhodou líbí, já mám tajemství ráda." – Dvořák: "Tak to pozor, to je velikej rozdíl. Tajemství je něco, co dohromady nikdo neví. Tabu je něco, co vědí všichni, ale nesmí se o tom mluvit."), korupce, neschopných ředitelů, mizerných veřejných služeb (Dvořák: "Já se rád těším. A dlouho se dovedu těšit. Já se vám třeba i hodinu těším, že mi přijede tramvaj."), zoufalé moderní architektury (Reportérka: "Jsme na novém, nedávno osídleném sídlišti, pražském, v Kurníkách.") atd. Tyto narážky publikum vždy velmi dobře pochopilo a odměňovalo je dlouhým potleskem.

Původní frekvence zhruba 4 dílů ročně musela být koncem 80. let postupně snížena pro Dvořákovo zhoršující se zdraví, ale na jeho moderátorských a hereckých výkonech to nebylo znát.

Televarieté se také v roce 1986 stalo hlavním silvestrovským pořadem ČST.

Poslední Televarieté, natočené a odvysílané před listopadem 1989, nese číslo 63 a je plné protirežimních narážek ve scénkách i v moderátorských výstupech.

#CzechOldies #Czechia #Retro